Staňte se členy

Projekt MedPed - Pro pacienty - Příběhy pacientů s FH




Jak jsem se setkala s FH

Nebudu vyprávět zajímavý superpříběh, podělím se jenom o svoji zkušenost.

Rozhodnutí odejít do důchodu na sebe vázalo řadu změn. Bydlení v Praze jsme vyměnili za venkov. Pokračovat v práci na částečný úvazek vzhledem ke vzdálenosti dosavadního působiště nebylo reálné. Jako kantorka jsem byla zvyklá na kontakt s lidmi, s mladými lidmi, a tak se ráda vracím, ale už jen na návštěvu. Každá životní etapa někdy skončí, a - další začíná.

Z mého pohledu nová výzva. Je čas dohonit to, na co jsem neměla čas, co jsem si nemohla dopřát z důvodu povinností pracovních i rodinných. Konečně je čas na kulturu, výlety, četbu, zahrádku a naše psí miláčky, čas oprášit zanedbávané přátelské vztahy...

Není toho málo, co bych ještě ráda zvládla. V tu chvíli "zablikala" v hlavě žárovčička. Mám na to? Vždyť mého věku se můj otec nedožil. Deset let předtím měl první infarkt, přidala se cukrovka. A jeho maminka zemřela, když mu byly tři roky. Prý na srdce...

Praktický lékař byl velmi vstřícný, výsledky vyšetření máte v normálu až na - cholesterol. Vyšší? Vysoký!! 10mmol/l!! Dieta? Také, ale i prášky. A tak jsme se téměř rok navštěvovali v dvouměsíčních intervalech, krev, výsledky, navýšení nebo změna medikace - cholesterolu se dolů nechtělo. Poté pan doktor pravil, že už pro mne více udělat nemůže, s velkou pravděpodobností prý u mne jde o genetickou záležitost. Doporučil mi návštěvu lipidové poradny.

Tak jsem se tedy setkala s familiární hypercholesterolémií. Tak jsem se ale také setkala s báječnou, usměvavou a nekonečně optimistickou paní doktorkou. "S tím si poradíme!" Slova, která nastartovala moji důvěru k lékařce a zmobilizovala zájem a chuť maximálně spolupracovat.




Cholesterol, aneb chci být jako "skoro každej"?

"Tak mi zjistili vysoký cholesterol."
"No a? Ty naděláš, to má dneska skoro každej."

Podobně se odvíjí řada rozhovorů. U lékaře jsme nakloněni uposlechnout rady o změně životosprávy a léčbě, ale "rada moudrého kamaráda" je nám bližší. S úlevou zase pokračujeme ve vyjetých kolejích. A navíc - na nějaké změny, stravovací návyky a pohyb, přece teď nemáme čas.

Napadá mě srovnání. Kdo se přizná, že jeho oblíbeným předmětem je matematika? Na základní škole? Ani náhodou, většinou jste odsouzeni k izolaci. Na střední? Tolerují vás jako exota. Nedávno jsem sledovala v televizi reportáž, jak obtížné je pro firmu opravující letecké motory obsadit pracovní místa od dělnických až po nejvyšší kvalitními zaměstnanci. Adepti nesplňují potřebnou kvalifikaci - přesnost, zručnost, spolehlivost, systematičnost, prostě matematickou abecedu. Při stávající nezaměstnanosti, není to škoda? Přitom by mnohdy stačilo málo, více se učit, zajímat se, nebýt jako "skoro každej".

K vlastnímu zdraví se chováme podobně přezíravě. Některé nemoci nebolí, nejsou vidět, ale číhají. Proto bychom si měli udělat čas, VĚDĚT a KONAT. Jde přece o naše zdraví.




Život s familiární hypercholesterolémií: Mít dobrou vůli je základ

Paní Simona Šarmírová je štíhlá pětačtyřicetiletá žena, která pracuje jako úřednice v Praze. O tom, že má familiární hypercholesterolémii (FH), ví už od svých osmnácti let. Tato diagnóza se totiž jako červená nit vine pokoleními Simoniny rodiny a citelně poznamenává její osud.

Rozhovor s paní Simonou

Příběh paní Simony